lang-icon

Téma: ISLAND

Publikováno v Travelfocus 1/2013
Island, tento kousek země vystupující z vod severního Atlantiku, si okolo sebe stále zachovává jakési tajemno, auru odlehlosti, nehostinnosti a nepřístupnosti. Mohou za to Vikingové, kteří ostrov již před více než tisíci lety osídlili? Nebo snad temná sopečná krajina, okořeněná příchutí dalekého severu? Zdejší příroda je tak kouzelná, že i dospělí Islanďané běžně věří v nadpřirozené bytosti typu skřítků, trollů a elfů.

Island_Pavel-Svoboda-Photography-(5).jpg

Popularita Islandu během posledních let výrazně roste. A není se čemu divit. Kde jinde se dostanete do prostředí připomínající vznik planety Země, počátek geologického vývoje, vroucí kotel, ve kterém běsní všechny živly? Přitom je to jen několik hodin letu z Evropy. Pro Island je typická vysoká sopečná aktivita, kombinace s připolárním klimatem (ostrov se nachází těsně pod severním polárním kruhem) dělá z Islandu opravdový přírodní fenomén s téměř nekončícím seznamem přírodních zajímavostí. Dramatické sopečné pouště, barevné hory, ledovce, vodopády, sopečné kužely i bahenní sopky, horké prameny, gejzíry, hluboké fjordy, různobarevné pláže, ale také největší světová kolonie roztomilých papuchalků. Na Islandu, který je zhruba o třetinu větší než Česká republika, přitom žije pouhých 320 000 obyvatel. Vnitrozemí ostrova zůstává zcela pusté. Otevírá se tak obrovský prostor nespoutané divočině

Island_Pavel Svoboda Photography (1).jpg

Zatímco většina návštěvníků se do země “ohně a ledu”, jak je Island často stereotypně popisován, vypraví během krátkého arktického léta, po zbytek roku si ostrov žije svým vlastním životem. Zima je na Islandu narozdíl od léta hodně dlouhá. Kolikrát jsem na kost promrzlý dával za pravdu norskému mořeplavci Flóki Vilgerdarsonovi, jenž nehostinný ostrov v roce 865 pojmenoval Iceland, tedy „ledovou zemí“. A měl pravdu, v zimě je Island velmi nehostinný. Reykjavík neboli „kouřová zátoka“ je nejsevernějším hlavním městem světa. Žije zde více než třetina obyvatel Islandu. Přestože nijak neoplývá počtem obyvatel, nic si nezadá s kdejakou světovou metropolí. Několik univerzit, galerie, muzea, termální bazény, spousta hospůdek a klubů a svérázná severská kultura. Počasí je zde, stejně jako na celém Islandu, po většinu roku nepříznivé, často prší a fouká nepříjemný vítr. V zimě se den zkracuje jen na dvě až tři hodiny a slunce vychází kolem poledne - tedy pokud je jasno. Pro fotografy to má ale velkou výhodu: člověk si může hezky přispat a kolem poledne vyráží fotit východ slunce, který během chvíle plynule přejde v západ. Naštěstí je díky levné a ekologicky čisté geotermální energii na Islandu vytápěno úplně vše. Domy, bazény, skleníky a dokonce i některé záchodky v kempech. Reykjavík se dokonce pyšní světovým unikátem v podobě vyhřívaného chodníku na hlavní třídě Laugavegur. Když napadne sníh, nemusí se odmetat, sám totiž roztaje! Na vlastní oči jsem to viděl. Reykjavík si pluje časem velmi neurčitým tempem a musím říci, že jako místo pro život se jeví hodně příjemně. Jakýsi prototyp poklidného vesnického života zasazený do pulzujícího „velkoměsta“. Co tedy z Reykjavíku doporučit? Výhled na město z moderní kostelní věže Hallgrímskirkja, která je dílem architekta Gudjóna Samúelssona. Fasády a střechy domů ve stylu skandinávské architektury tvoří zajímavou pestrobarevnou mozaiku. Procházka okolo vodní nádrže Tjörnin, k večeři velrybí steak a v noci přičichnout k neopakovatelné atmosféře barů v centru s poslechem místních písničkářů. A nyní již rychle do islandské přírody.

Island_Pavel Svoboda Photography (19).JP

Přestože na Měsíci málokdo skutečně byl, první pohled na islandskou krajinu kolem mezinárodního letiště v Keflavíku dokonale odpovídá představám o měsíční krajině. Celý Island je sopečného původu, za svůj vznik vděčí unikátní poloze na tzv. riftovém rozhraní mezi americkou a evropskou litosférickou deskou. Island se neustále rozpíná a díky sopečným výbuchům roste. Vulkanicky aktivní pás prochází středem Islandu od severu k jihozápadu. Rychlost rozestupování se pohybuje řádově v milimetrech až centimetrech za rok. Toto „roztrhávání“, které protíná Island od severu k jihu, je názorně patrné v Národním parku Thingvellir. Vytvořily se zde desítky metrů široké i hluboké praskliny. S trochou nadsázky se dá říci, že dramaticky působící průrvy jsou hranicí mezi Evropou a Amerikou. V tektonické proláklině zde vzniklo i největší islandské jezero Thingvallavatn a kde jinde na světě je možné potápět se v trhlině s průzračnou vodou mezi dvěma kontinenty? Již od roku 930 se na tomto místě pod širým nebem konal národní sněm zvaný Althing, označovaný za první parlament světa. I tato dlouhá tradice demokracie pravděpodobně vedla ke vzniku liberální a nadčasově smýšlející islandské společnosti. 

Island_Pavel Svoboda Photography (17).JP

Praotec všech gejzírů světa starý Geysir, který dal tomuto přírodnímu jevu jméno, již není mezi živými. Geysir svého času vrhal vodu až 60 metrů vysoko. Nedaleko od Geysiru se ve stejném geotermálním poli naštěstí nachází ještě jeden gejzír Strokkur - v překladu „máselnice“, který se stal novodobým symbolem celého Islandu. Tento menší brácha sice chrlí vroucí vodu „jen“ do výšky 20 až 30 metrů, ale zato pravidelně s intervalem pouze několika minut. A někdy i opakovaně za sebou. Mezi jednotlivými explozemi je gejzír klidné jezírko. Těsně před výbuchem hladina několikrát „zapumpuje“ a už se z podzemí rychle valí obrovská bublina plynů, která tlačí celou masu vody vzhůru. Prásk, voda tryská vysoko nad hlavy přihlížejících, fotoaparáty se mohou strhat. Pamatuji si, jak mě gejzír uhranul. Fascinován silou přírody jsem u „máselnice“ strávil klidně i několik hodin. Kdo si chce gejzír opravdu vychutnat, doporučuji přespat zde v kempu a během letního půlnočního slunce se dosyta kochat soukromými výbuchy. Ono překvapivě na Islandu více takto velkých gejzírů není. 
  
Pavel-Svoboda_Island_-(3)_gejzír0.jpg

Nejpopulárnější cesta k poznání Islandu vede po okružní silnici, která se točí kolem celého ostrova. Nejčastěji se o ní mluví jako o “ jedničce“, anglicky jednoduše Ring road, islandsky je nazývána Hringvegur. V délce 1350 km byla dokončena v roce 1974 a pro dopravu na ostrově má zcela zásadní význam. Sám jsem cestu okolo Islandu podnikl několikrát, ať již v létě nebo v zimě. Většinou autostopem, zapůjčeným autem pouze jednou. Vydejme se tedy společně na cestu.

Island_Pavel Svoboda Photography (11).JP

První zastávkou musí být „údolí horké řeky“ - Reykjadalur. Ani ne hodinku cesty od Reykjavíku se u obce Hveragerdi nachází jedno z nejkouzelnějších míst Islandu. Kolem vyhřívaného skleníku stoupáme do pastelově zbarvených kopců, ze kterých se dokonce kouří. Po hodince chůze musím dávat pozor, kam šlápnout. Jsem uprostřed pole bublajících bahenních sopek. Voda vře, stříká, šplouchá, jen co se otočí vítr, jsem pohlcen horkou vodní párou. Vroucí kotle mají průměr až kolem šesti i více metrů, kdo zná naši českou rezervaci Soos, popadá se za břicho. Tím to ale nekončí, na konci údolí pramení ona „horká řeka“. Tak horká, že by se v ní člověk opařil. Jak už to asi chtěli islandští bohové, horká řeka se stéká s běžnou „ledovou“ říčkou, která ji ochlazuje na ideální teplotu pro příjemnou koupel. Soutok obou řek tak tvoří dokonalé přírodní lázně. Je-li vám ve vodě moc horko, přesunete se více ke studenému potůčku, je-li vám naopak zima, stačí se posunout více do horké řeky. Zázrak! Jak později zjišťuji horké prameny a termální koupaliště jsou pro Island natolik typické, že se nesmazatelně vryly do duší islandského národa. Skoro každá vesnice má koupaliště či nějaký bazének s horkou vodou, kam se Islanďané vydávají nahřívat klidně i několikrát týdně. I termály v civilizaci jsou většinou pod otevřeným nebem, což dodává pocitu blaha ve vířivkách ještě další rozměr. Zvláště je-li venku opravdu nevlídno, či začne-li sněžit. Termální bazénky jsou sociálním prostředím, kde vás klidně nejeden jindy chladný a drsný seveřan suverénně vyzve k hovoru. Naprosto dokonalé jsou samozřejmě čistě přírodní prameny, případně malé bazénky ukryté v divoké přírodě, ke kterým vede často dobrodružná cesta spojená s jejich hledáním. Island má totiž jednu nepříjemnou vlastnost. Čím déle tam člověk je, tím více zjišťuje, kolik atraktivních a tajemných míst ještě stále neviděl. 

Island_Pavel Svoboda Photography (4).jpg

Jižní Island je díky oceánským větrům teplejší, ale také deštivější než sever. Díky tomu lze na jihu relativně často zažít pověstné islandské horizontální mrholení. Na druhou stranu se zde nachází tolik zajímavostí, že pro turisty s nedostatkem času představuje jih ostrova ochutnávkový mix celého Islandu. Téměř z pohodlí auta lze pozorovat hřmící vodopád Seljalandsfoss, u kterého lze padající proud vody oběhnout kolem dokola, či 60 metrů vysoký fascinující Skogafoss. Ano, Island je zemí vodopádů. Pro jejich výskyt jsou zde ideální podmínky. Geologicky mladá krajina je plná terénních zlomů a řekami proudí dostatek vody zakalené sopečným prachem, která zdejším vodopádům dodává na dramatičnosti. Kdo se ocitne u Dettifossu, jehož kaňonem v závislosti na roční době protéká až několikanásobek vody v jako pražské Vltavě, žasne. Není slyšet vlastního slova, duní to v hlavě i pod nohama. Jsme u vodopádu s největším průtokem v Evropě, má-li vůbec smysl tam Island řadit. S výškou 196 metrů je nejvyšším islandským vodopádem Glymur. Dále tady máme „božský“ Godafoss, pravidelný Dynjandi nebo z podzemí vytékající Hraunfossar. A „Zlatý vodopád“ - hřmící dvoustupňový obr Gullfoss, který se z třicetimetrové výšky valí do kaňonu řeky Hvítá. I nad Gullfossem se za slunného dne tvoří duha, možnosti ztvárnění krásna jsou tímto myslím, vyčerpány. 

Island_Pavel Svoboda Photography (6).jpg

Vesnice Vík výstižně charakterizuje osídlení Islandu. Zatímco na mapě se Vík tváří jako regionální centrum, ve skutečnosti zde žije pouze asi 300 obyvatel. Mořské vlnobití zde bičuje pláž z černého písku, několik dramatických skalisek dodnes odolává nemilosrdnému příboji. Procházím se kolem útesů z čedičových sloupců a přemýšlím, že zatímco nad mojí hlavou posedávají legrační ptáci papuchálkové, několik kilometrů ode mě může kdykoli nastat opravdový souboj živlů. Pod ledovcem Mýrdalsjökull dřímá sopka Katla. Její případná erupce by vyvolala rozsáhlé povodně islandsky zvané jökulhlaup, vzniklé rychlým táním ledovce při kontaktu se žhavou lávou. A přívalová vlna vody, bahna a ledu by bohužel Vík asi neminula. V roce 2010 jsem s úžasem sledoval soptící vulkán Eyjafjallajökull. Fontána chrlící žhavou lávu nejlépe vynikne v noci, kdy se zabarví do ruda. Tato malá erupce zablokovala mrakem sopečného popela téměř celý letový prostor nad Evropou a upozornila tak svět na jeho nepřipravenost na podobné situace. Na Islandu se ale nacházejí daleko větší sopky než je Eyjafjallajökull a jejich erupce v historii běžně dosahovaly mnohem dramatičtějších rozměrů. Jmenovat můžeme vulkány Hekla, Askja či Grímsvötn. Poslední z nich se nachází pod největším islandským ledovcem Vatnajökull. Ledem je v současnosti pokryta více než desetina plochy Islandu. Ledovcové splazy obra Vatnajökullu stékají až hluboko do údolí téměř na úroveň mořské hladiny. Tající a ustupující ledovcové jazyky vytvořily řadu jezer, do nichž se odlamují kusy ledu. Nejpopulárnější z nich je Jökulsárlón. Na hladině jezera plují bloky ledu velké jako rodinné domky. Představa, že nad hladinu kouká pouze asi jen desetina z celé kry, je těžko uvěřitelná. Stavíme stav na jednom z několika mála rovných míst na hrázi jezera, kterou sem dotlačil ledovec. Večer utichá vítr a kry se začínají zrcadlit na hladině. Je zde výrazně chladněji, připadám si jako v Antarktidě. Přímo před stanem se tvoří zácpy namodralých bloků ker, sem tam se nějaký kus odlomí či přetočí.  Krátká řeka odnáší kry z jezera do moře, kde je vlnobití vyhazuje na černou písčitou pláž. Kry se lesknou jako drahokamy, svítí i v šeru letní noci. 

Island_Pavel Svoboda Photography (10).JP

V oblasti Východních fjordů zuří sněhová vichřice. Jsme již málem chodící sněhuláci, když nás na silnici za absolutně nulové viditelnosti zachraňuje malé auto. Naskakuji dovnitř a řidič se anglicky ptá: „Ahoj, nejsi ty Pavel?“ Skrz zasněžené brýle po chvíli rozpoznávám jeho tvář - je to belgický učitel francouzštiny, se kterým jsem se nedávno seznámil v Reykjavíku. Island je opravdu jedna velká vesnice. Příjmení se zde téměř nepoužívá. Mám pocit, že v zimě jsou samotní Islanďané mnohem sdílnější než v létě. Jakoby jim polární noc vůbec nevadila a čerpali energii z ticha a klidu, která zdejší zima nabízí. V zasněžené krajině se pod strmými útesy fjordů krčí malé rybářské vesnice. V přístavu vísky Stödvarfjördur se mi daří na třpytku ulovit platýze, na jehož výborných filetách si pochutnáváme ve zdejším kostele. Ano, je to tak. Kostel zde byl přestavěn na hostel a tak máme jedinečnou možnost přenocovat přímo pod oltářem s autentickou výzdobou kostela. Druhý den nevěříce pozoruji pestrou sbírku krystalů ve zdejším mineralogickém muzeu. Kdo si myslí, že je Island jen fádně černý, měl by sem určitě vyrazit na exkurzi. Východní fjordy, nabízející dech beroucí pobřežní scenerie, jsou i výbornou lokalitou pro vícedenní treky. Na vlastní kůži vyzkoušenou túru Víknaslódir - trek opuštěnými zálivy, mohu jen doporučit. Během šesti dnů vás čekají divoké mořské zálivy, rozpadlé farmy, přechod barevných hor a hlubokých fjordů. Treking v okolí Borgarfjörduru byl v roce 2005 zařazen mezi 25 nejlepších trekových tras světa ve výběru National Geographic. 

Island_Pavel Svoboda Photography (3).jpg

Sever Islandu je oproti vlhkému jihu chladnější a měl by být i „slunečnější“. Perlou severu je jistě jezero Mývatn, mělké „komáří jezero“ se svými slavnými pseudokrátery. Zatímco na pohlednicích či v průvodci vypadají opravdu atraktivně, realita je poněkud jiná. Pokud je nevidíte z nadhledu ze vzduchu (jako na těch krásných snímcích) jedná se o pouze o fádní kopečky. Naštěstí je okolí jezera opravdu prošpikováváno přírodními skvosty. Nacházíme se opět ve vulkanicky aktivní sopečné zóně ostrova. Námafjall neboli „ďáblova kuchyně“ je velmi příznačný název pro velké solfatárové pole, vroucí bublající bahno, jedovaté barvy krajiny, ve vzduchu je cítit síra. Sopka Krafla soptila před přibližně 30 lety, zatímco pravidelný struskový kráter Hverfjall, po jehož okraji vede oblíbená procházka, vznikl výbuchem přibližně před 2500 lety. Skalní město Dimmuborgir, neboli “temné hrady”, přímo vybízí k toulání se mezi lávovými sloupci a skalními okny. Pátrám po skřítcích a trollech, určitě tady jsou, ale žádné nepotkávám. Dimmuborgir vznikl před 2300 lety jako pozůstatek jezera z tekuté lávy, ve kterém díky odpařující se páře z bažinatého podloží ztuhly tyto bizardní sopečné útvary. Na Islandu je tolik horkých pramenů ke koupání, že by bylo až nespravedlivé, označit nějaký za opravdu nejlepší. Mým osobním favoritem je ale jeskyně Grjótagjá. Skalní puklina je zatopená tak horkou vodou, že se zde doporučuje koupat jen v zimě. Na hlavy nasazujeme čelovky a díky několika plaveckým tempům se ztrácíme v bájném světě islandského nitra. Voda je opravdu velmi horká, ale krásně průzračně modrá. Dunivá ozvěna je až strašidelná. Díky nasycení jeskyně horkou párou se zde těžko dýchá. Hluboce funím, raději již vylézám ven s naprosto zarudlou kůží.

Pavel-Svoboda_Island_-(12)_Grjótagjá.j

Návštěvníky z kontinentální Evropy často na Islandu zaráží téměř naprostá absence lesů. Chráněná údolí řek byla dříve hustě zalesněná, jenže zdejší zejména březové a vrbové lesy již dávno vzaly za své během éry Vikingů. V současnosti je výrazně zalesněno například okolí Reykjavíku či sever země u jezera Lagarfljót. Překvapuje mě, kolik tento největší islandský lesík láká návštěvníků. Víte, co udělá Islanďan, ztratí-li se v lese? Postaví se na špičky a rozhlédne se po okolí. V okolí silnic lez spatřit pasoucí se stáda sobů. Vesnice Husávik na samém severu Islandu patří mezi nejlepší lokality k vyjížďce za pozorováním velryb. Jednou jsem zahlédl kytovce i přímo ze břehu. Na poloostrovech severního Island se místy zastavil čas. Zatímco rybařením se dodnes živí velká část ostrovanů, farmaření, zejména zde na severu, postupně vzdávají i ti nejvíce zarputilí. Islandskou krajinu tak dotvářejí torza desítek rozpadlých farem v temných odstínech severské melancholie. U farmy Hindisvík pozorujeme dalekohledem „pohyblivý“ útes vystupující moře, je totiž doslova posázen těly tuleňů.

Island_Pavel Svoboda Photography (15).jp

V podobném duchu se nese i celý poloostrov odlehlých Západních fjordů - Westfjords. Autem kroužíme fjordy po silnicích podél mořské hladiny, monumentálnost krajiny je uhrančivá. Na druhou stranu nás překvapují velké vzdálenosti ujeté po kroutících se silničkách. Opravdovým koncem světa je vesnice Bolungarvík. Cesty jsou zde již pouze prašné, cestou k útesům Látrabjarg se nám daří urazit výfuk u auta. Lidé jsou zde ale srdeční, a tak na jedné samotě opravuje defekt a dojíždíme k několika set metrům vysokým útesům. Jsme na nejzápadnějším bodu Islandu a pro tisícovky papuchálků na útesech jsme letos možná jednou z prvních návštěv vůbec. Je polovina května a nedávno na Island přiletěli. Páni papuchálci jsou přátelští, v černobílém fraku nám sebevědomě pózují. V zapadajícím slunci vynikají barvy jejich načervenalých zobáků. Přestože jsou Západní fjordy vůbec geologicky nejstarší částí Islandu, je zde velká koncentrace horkých pramenů. Kdo hledá, najde malé bazénky často se skromnou budkou k převlečení šatů. Jmenujme pro inspiraci alespoň lokality Nauteyrarlaug, Hörgshlídarlaug či Pollurinn. Oblasti Westfjords se masový turismus prozatím obloukem vyhýbá. Obdobně vřele lze doporučit i poloostrov Snaefellsnes.

island.jpg

Vydejme se nyní ale do islandského vnitrozemí, které svojí pustotou zůstává kapitolou samo o sobě. Sopečné pláně protínají dvě hlavní a celá řada vedlejších cest. Islandské vnitrozemí je dostupné pouze v létě, když roztaje na vysočině sníh. Horské silnice s označením F jsou sjízdné pouze terénními vozidly, časté je i brodění řek, mosty na většině cest totiž prozatím chybí. Co určitě v rozsáhlém vnitrozemí neminout? Horké prameny Hveravellir, kráter sopky Askja či ledovcové jeskyně Kverkfjöll. Po neúspěšném výstupu na vrchol sopky Hekly dorážíme promrzlí do kempu Landmannalaugar. Ideální čas na horkou koupel. Z horké řeky nevěříce sledujeme paletu barev zdejších Duhových hor. Až teprve z vyhlídkového kopce Bláhnúkur vyniká celá ta nádhera palety barev krajiny. Pastelová žlutá, oranžová, hnědá, červená, fantazie zde nezná mezí. S větrem v zádech vyrážíme na nejpopulárnější islandský trek „cestu horkých pramenů“ - Laugavegur. Půda pod pohorkami často doslova vře, přechod obsidiánového pole střídá jezerní oblast. Písečná bouře, několik brodů, 55 kilometrů v nohou a přicházíme do Thorsmörku. Thorův les je vklíněn mezi tři ledovce a sevřené údolí je zarostlé bizardními břízami a vrbami. Dokonce zde rostou i houby. Thor, neboli syn Odinův a bůh hromu, má v severské mytologii zcela specifické místo. 

Island_Pavel Svoboda Photography (8).jpg

Island je neuvěřitelně bezpečná země, běžně se zde nezamykají domy či auta, nikoho ani nenapadne si všímat odloženého batohu nebo stanu. Při stopování vám bez problémů zastavují Islanďanky všech věkových kategorií bez starostí či stresu, že by se jim mohlo cokoli nepříjemného přihodit. V indexu mírumilovnosti pravidelně obsazuje Island první příčky. V podobném duchu během dlouhých nocí tančí po obloze nad zasněženými horami polární záře. Ta je skutečným přízrakem severské zimy. Abstraktní obrazce postupně mění tvar i barvy. Pozorování polární záře patří k vrcholným zážitkům, jež vám může Island nabídnout. Jak tedy povídání o Islandu ukončit? Pravděpodobně ochutnáním kousku tradičně zkvašeného žraloka hákarl s místní pálenkou brennivín. Brrr. Sbohem islandští Elfové.

Island_Pavel Svoboda Photography (12).JP


Jak se tam dostat?
Nejvýhodnější letecké spojení vede přes Berlín, Mnichov, Kodaň nebo Londýn. Zpáteční letenky z těchto destinací lze v akci pořídit již za příjemnou cenu kolem 5 000 Kč. Z Prahy počítejte přibližně s dvojnásobkem. Zajímavou alternativou je využití trajektu, který na Island míří z Dánska přes Faerské ostrovy. Velkou výhodou této cesty je možnost přivézt si na ostrov vlastní automobil.

Kdy jet?
Pokud se chystáte pěšky do hor nebo plánujete návštěvu vnitrozemí, tak se vydejte na cestu v červenci a srpnu, případně už od poloviny června až do poloviny září. Od května již bývá většina hlavních cest sjízdná a dá se vyhnout hlavní turistické sezóně i s výhodou nižších cen (pronájem auta, ubytování). Podmínky se ale výrazně liší rok od roku, záleží na tom, jaká byla zima. Jistě zajímavou alternativou je návštěva Islandu v zimě spojená např. s pozorováním polární záře.

Jak cestovat na místě?
Přes léto fungují na Islandu turistické autobusové linky, kterými lze navštívit většinu nejznámějších lokalit, ale ceny za jednu jízdu jsou nepříjemně vysoké. Výhodnější je zakoupit si turistickou předplacenou jízdenku, buď na okruh okolo Islandu, či zvolit některou z kombinací s vnitrozemní trasou nebo se Západními fjordy. Nejběžnější je zde pronájem auta, popř. využití vlastního trajektem dovezeného vozidla. Je vhodné si auto zamluvit déle dopředu a sledovat různé cenové akce. Do vnitrozemí je zapotřebí terénní auto s náhonem na všechna kola. Na okružní silnici lze úspěšně stopovat. 

Kolik to stojí? (informace z roku 2010!!!)
Na Islandu se platí islandskou korunou, jejíž kurz se po islandské ekonomické krizi pro návštěvníky výrazně zlepšil. Island za poslední roky výrazně zlevnil, nicméně zejména ceny služeb jsou stále vysoké. Naprosto běžně se zde platí kartou, a to jak v obchodech, tak i za ubytování, ale i na benzínkách (na některých je to dokonce nutnost). Ubytování a stravování v restauracích je výrazně dražší než u nás, ceny potravin v obchodech jsou již na srovnatelné úrovni. Naopak i dobře vybavené kempy bývají levné (cca 100 až 150 Kč/osobu). Některé kempy v zapadlých vesničkách vás ubytují i zadarmo. 

Co jíst a pít? 
Tradiční islandskou svačinku tvoří bezpochyby sušená treska. Překvapivě chutný je velrybí steak. Pro otrlejší nátury se nabízí kousek zkvašeného žraloka hákarl s místní pálenkou brennivín. Či je libo vařenou ovčí hlavu podávanou za studena nebo papuchálčí prsíčka?

Fotobrašna
Island nabízí ideální podmínky pro kreativitu „dlouhočasových“ fotek, kvalitní stativ je proto nutností, hodí se šedé přechodové a neutrální filtry. Struktury a textury islandské krajiny jsou vhodným popředím pro širokoúhlé objektivy při focení krajiny. Hadřík a štěteček na čištění objektivů. 

Praktické tipy
Na Islandu se bez problémů domluvíte anglicky. Island je také velmi bezpečná země, o své věci se zde nemusíte bát. Velmi zrádné může být počasí, a proto je dobré být vybaven do chladu a deště a být připraven (i psychicky) na všudypřítomný vítr. Zejména pokud plánujete delší pobyt v přírodě po vlastní ose. 

Island_Pavel Svoboda Photography (16).jp

Musíte navštívit – 5 must see lokalit:
Zlatý okruh - NP Thingvellir, Gejzír, vodopád Gullfoss
Laguna Jökulsárlón
Duhové hory Landmannalaugar
Vodopád Skogafoss a Dettifoss
Pozorování papuchálků (souostroví Vestmannayear, útesy Látrabjarg, Vík - Dyrhólaey)

Tajné tipy:
Oblast Západních fjordů + treking v odlehlém Hornstrandiru
Jezírko Stórurd + další túry v okolí Borgarfjörduru
Koupání v jeskyni Grjótagjá u jezera Mývatn
Termální prameny v „údolí horké řeky“ Reykjadalur
Pro vášnivé geology - lom na kalcit Helgustadir u vesnice Eskifjördur 
Vodopád Hraunfossar