lang-icon

Islandské treky I. - úžasný Laugavegur

Publikováno v Lidé a hory 1/2012
Island_Pavel-Svoboda-(4).jpg

(Informace o cenách jsou z roku 2010! Postupně od ekonomické krize na Islandu ceny opět nepříjemně rostou.)

Přestože je islandská krajina pro treking velice atraktivní, na první pohled nejednoho překvapí, jak relativné málo tras a informací lze najít či získat. Islanďané už jsou takoví, tak trochu si svoji krásnou zemi drží pod pokličkou a turistům propůjčují jen určité lokality. Konec konců to je dobře. Na některém z populárních treků místních zas tolik nepotkáte, raději volí klidnější lokality. Pamatuji si na jednu knihu, kterou jsem spatřil v autě při stopování. Přestože byla islandsky a já jí vůbec nerozuměl, její název byl asi 100 túr po Islandu. Nevěříce jsem koukal, kam všude se dá vyrazit. Často to byly právě jedno- či vícedenní výstupy či treky s podporou terénního auta. Mimo několika vícedenních treků existuje na Islandu opravdová výzva a tou je přechod ostrova pustým vnitrozemím od severu k jihu, který zabere v závislosti na volbě trasy 2 až 3 týdny. Na jedné chatě jsem dokonce četl o nadšenci, který byl na cestě od JZ cípu na SV konec ostrova, teda trasa ještě výrazně delší. 

Laugavegur – nejznámější islandský trek
Jistě nejznámějším a nejpopulárnějším islandským trekem je Laugavegur, neboli „cesta horkých pramenů“. Tato trasa vedoucí v severojižním směru po jižním okraji islandské vysočiny se mezi nejhezčí treky světa neřadí jen tak pro nic za nic. Základní verze túry z Landmannalaugaru do údolí Thórsmörk se dá zvládnout za 3 dny, nicméně poté je možné ještě pokračovat další den až dva k pobřeží do vesnice Skógar. Tuto delší verzi mohu jenom doporučit, ještě více zvýrazní hlavní pozitivum tohoto treku. Tím je neuvěřitelná pestrost krajin, která vás během následujících pár dnů potká. 

Island_Pavel-Svoboda-(6).jpg

Trasa se většinou chodí v tomto směru, nicméně nic nebrání se vydat i opačně. Landmannalaugar je nejpopulárnější místo v islandském vnitrozemí. V létě sem jezdí denně autobus z Reykjavíku, stejně tak do Thórsmörku i Skógaru. Autem se sem lze vydat po třech možných trasách, kdy na dvou z nich je zapotřebí džíp schopný brodit řeky. Landmannalaugar je kemp a několik chatek uprostřed naprosto fascinují krajiny duhových hor. Celá oblast leží na dně bývalé zhroucené sopky nazývané kaldera a geologicky je oblast tvořená ryolitem (liparit). Duhové hory opravdu hrají všemi barvami, přes dominantní žlutou, oranžovou, červenou až po odstíny hnědé. Příroda se zde opravdu vyřádila. To vše působí v kontrastu s „mladou“ černou vyvřelou lávou Laugahraun, místy zastoupenou zelenou trávou a bílými sněhovými poli, poněkud nepatřičně. Landmannalaugar je natolik jedinečné místo, že doporučuji zde minimálně jeden den strávit nějakým výletem po okolí. 

trek-laugavegur-_landmannalaugar.jpg

Téměř všichni si alespoň vyběhnou na vyhlídkový vrchol Bláhnúkur (945 m), ze kterého se vám otevře monumentalita duhových hor v plné kráse. Cestou zpátky lze např. projít soutěskou jedné z řek, detailní nákres krátkých výletů by měl být k sehnání v kempu. Na sever od kempu se nachází několik jezer a sopek, kam se lze vydat i na jednodenní výlet. Kvalitní mapa treku (1:100 000) se dá bez problémů pořídit v Reykjavíku, na letišti, anebo přímo na místě v obchůdku fungujícím ve starém autobuse. Zde si ale ani za hodně peněz skoro nic nekoupíte. Do Landmannalaugaru je také možné dojít po svých, kdy po zdolání vrcholu Hekly (1491 m), která se nachází kousek od dostupné silnice, je to free trekingem jen pár dnů úžasnou krajinou bez lidí. Po túrách je možné na konci dne či v noci využít přírodních horkých pramenů nacházejících se přímo na okraji kempu. Příliš horký pramen se zde stéká s normálním studeným potokem a v místě mísení si člověk poposedáním z místa na místo hledá právě jemu vyhovující teplotu. Zázrak. Neznám lepší možnost relaxu než s pivem v ruce s a čepicí na hlavě naložený v horké vodě uprostřed této neuvěřitelné krajiny. Má-li trek nějaká negativa, tak je to počet jeho návštěvníků, který rok od roku roste. Oblast, kterou trek prochází, je navíc chráněnou rezervací Fjallabak, kde je bohužel volné stanování zakázáno (nicméně praktikováno). Ve vzdálenosti denních etap jsou na trase vybudovány horské chaty. Ty jsou ale během léta beznadějně zarezervované a drahé (cca 650 až 1000 Kč), takže nezbývá než kempování v okolí těchto chat za cenu okolo 150 Kč/osoba. Bohužel je zde jakákoli absence přístřešků pro vaření atd. Horské chaty i trek jsou obvykle otevřeny od 25. června do začátku září, záleží na sněhových a povětrnostních podmínkách v daném roce.

Island_Pavel Svoboda (3).jpg

Z Landmannalaugaru do údolí Thórsmörk je to 55 km plus ještě potom dalším 25 km do Skógaru. Celá cesta je značená dřevěnými kolíky s barevným koncem a ani za hodně špatného počasí by člověk neměl z trasy sejít. První úsek treku k chatě Hosskuldsskalli měří pouze 11 km a je možné klidně za jeden den projít i druhou etapu až k jezeru Alftavatn, což je dalších 12 km. Začátek treku střeží kopec Brennisteinsalda, hora ze všech nejbarevnější. 

Island_Pavel-Svoboda-(7).jpg

Stezka se vlní nádhernými duhovými horami a navíc jen co vyrazíte z Landmannalaugaru, dostanete se oblasti horkých pramenů a solfatár. Iluze pekla bývá většinou umocněna ještě špatným počasím a vy jen čekáte, kdy se vám vroucí krajina roztrhne pod nohama a pohltí vás. První úsek je také ve znamení dobytí nejvyššího bodu celého treku, a to obsidiánové hory Hrafntinnusker (1128 m). Ostré kusy černého sopečného skla roztroušené kolem stezky působí nadpřirozeně. Odtud již trasa klesá k chatě Hosskuldsskalli. Žluté hory, žluté řeky, pára, síra a všudypřítomný vítr. To vše najednou skončí a s výhledem na jezero Alftavatn krajina přechází do černozelené barvy, ze které vystupují dramatické sopečné kužely. Chata i kemp u jezera je situován do úžasné scenérie. 

Island_Pavel-Svoboda-(9).jpg

Další úsek k chatě Emstur měří 15 km a na cestě nás čekají dva brody ledovou vodou. Je určitě dobré mít s sebou  boty na brodění. Brody sice nejsou nijak extra hluboké, ale spíše dlouhé. Nohy ve studené ledovcové vodě rychle ztrácí cit a jít naboso je po chvilce utrpením. Velmi se také hodí trekové hůlky. Největší nebroditelné řeky jsou však přemostěny. Stezka vede syrovou nehostinnou sopečnou pouští, nejdříve černou, hnědou a poté i nažloutlou, ze které vystupují ostré kuželové hory bizardních tvarů. Příroda se zde hodně vyřádila a nejvíce snad na hoře Hattfel. 

Island_Pavel-Svoboda.jpg

V tomto úseku nás potkala i pravá větrná bouře, kdy mračna sopečného písku člověka srážela doslova k zemi. Od chaty Botnar se otevírají výhledy na ledovec Mýrdalsjökull, pod kterým se nachází obávaná sopka Katla. Vzdušným mostem přes rozbouřenou řeku Emstrua, která vytéká z ledovcového splazu, se dostáváme do širokého údolí řeky Markalljót. 

Island_Pavel-Svoboda-(8).jpg

Během následujících 16 km, zbývajících do Thórsmörku, na nás čeká mimo výhledů na ledovce také pochod po absurdně červené trávě a brod další řeky. Thorsmörk - neboli Thorův les, je opravdovou hříčkou přírody, nekončící islandské fantazie. Thor, neboli syn Odinův a bůh hromu, má v severské mytologii zcela specifické místo. Toto mezi třemi ledovci a vysokými horami sevřené údolí je zarostlé bizardními břízami, vrbami a jinou vegetací. Dokonce zde rostou i houby a není tak problém si obohatit horskou stravu. Procházet se nejednou na Islandu křivolakým lesem je zážitek z kategorie fantasy. Údolí Thorsmörk nabízí možnost několika jednodenních výletů a také je možné zde trek ukončit. Zejména během víkendů je lokalita cílem nájezdu islandských džípů, s jejichž podporou zde poté probíhají více či méně opulentní pikniky. Závěrečnou etapu do Skogáru je sice možné zvládnout za jeden den, ale výhodnější se jeví si tuto trasu přes sedlo Fimmvörduháls (1116m) rozdělit do dvou dnů. Tento průsmyk mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull je navíc v současnosti atraktivní i tím, že zde stezka vede po lávě vyvřelé během erupce v roce 2010. Mimo oficiální chaty se kousek za sedlem nachází stará chatka vhodná k přespání. Toto sedlo je sice pověstné velice špatným počasím, rád ale vzpomínám, jak nám právě zde krásně svítilo sluníčko. Veškeré vystoupané metry je pak bohužel zase nutné sejít dolů, a tak vás čeká dlouhé klesání podél říčky Skóga. Naštěstí je zde co chvíli nějaký vodopád a trek najednou po pár krásných dnech končí u 60 metrů vysokého Skagafossu. 

Island_Pavel-Svoboda-(5).jpg

Celý trek není jak z hlediska orientace, převýšení i vzdáleností nijak náročný a nabízí opravdu krásný průřez islandskou krajinou. Trek se tedy dá ujít během 4 - 5 dnů s průměrem kolem 7 - 8 hodin chůze denně. Převýšení celé trasy nehraje v podstatě žádnou roli, jedná se většinou o zvlněnou vysočinu s několika málo strmějšími úseky. Největším nepřítelem je zde většinou špatné počasí.