lang-icon

Jezero Issyk-Kul - kyrgyzské moře

Publikováno v Přírodě 9/2013

Kyrgyzstán je zemí vysokých hor a polodivokých koní. Ne nadarmo je této bývalé sovětské středoasijské republice přezdíváno Švýcarsko Asie. Nádherné a vysoké hory jsou zde všude na dohled, průměrná nadmořská výška země je dokonce 2750 metrů nad mořem. Pohoří Taň-Šan neboli „Nebeské hory“, tvořící převážnou část země, je nejseverněji položené pohoří v rámci tzv. Vysoké Asie. Na jihovýchodních hranicích s Čínou se v oblasti centrálního Taň-Šanu tyčí Pik Pobeda. „Štít Vítězství“ je se 7439 metry nejen nejvyšší horou Kyrgyzstánu, ale i celého pohoří Taň-Šan. V srdci divokých hor zde ve střední Asii najdeme přátelské a pohostinné pastevce, kteří dnes již žijí většinou pouze přes léto v tradičních kočovnických stanech – jurtách. Po bolševické revoluci od roku 1917 začala v zemi nucená kolektivizace, která začala postupně bořit a ničit tradiční pastevecký život Kyrgyzů. 


Kyrgyzstán ležící v centrální části Asie je ze všech zemí na světě od moře nevzdálenější, k mořskému pobřeží to mají zdejší obyvatelé neuvěřitelných 3600 kilometrů. Kyrgyzové ale mají vlastní národní moře, kterým je slané jezero Issyk-Kul. Toto jezero o rozloze 6236 km2, při délce 182 km a šířce 60 km, nejenže jako moře opravdu vypadá, ale řekl bych, že je hezčí než většina moří dohromady. Jeho hladina leží v nadmořské výšce 1608 metrů, tedy o pár metrů výše než vrchol naší Sněžky, a je po jihoamerickém jezeru Titicaca druhým největším vysokohorským jezerem světa. 


Jezero je tektonického původu a nachází se v protáhlé kotlině, kterou jak na severní tak jižní straně ohraničují více než čtyřtisícové zasněžené hřebeny hor. Díky tektonickému původu je úchvatná i maximální hloubka tohoto největšího kyrgyzského jezera 668 metrů, což z něj dělá 5. nejhlubší jezero světa (nejhlubší Bajkal v Rusku má hloubku 1637 metrů). Průměrná hloubka jezera je 280 metrů. Jezerní pánev je v současné době bezodtoká, přičemž do jezera vtéká několik desítek přítoků. 


Issyk-Kul znamená v překladu „teplé jezero“ a skutečně ani během zdejší drsné zimy nezamrzá. Nízká salinita jezera 6 promile (6 gramů solí na 1 litr vody) dělá vodu nevhodnou jak ke konzumaci, tak i pro zavlažování. Issyk-Kul je po Kaspickém moři, které je ve skutečnosti reliktním jezerem, druhým největším slaným jezerem světa. Jezero je od roku 1958 přírodní rezervací, v roce 1975 bylo zařazeno do seznamu mokřadů chráněných Ramsarskou konvencí a v roce 2001 bylo prohlášeno Biosférickou rezervací (UNESCO) s cílem chránit zdejší unikátní ekosystémy. Počátkem 20. století žilo v jezeře přes deset původních druhů ryb, z nichž bylo několik endemických. Během sovětské éry však byly do jezera vysazeny nepůvodní druhy, jako např. pstruzi z arménského jezera Sevan, kterým se zde v jezeru daří lépe než v rodné Arménii. Stejně tak bajkalští omulové rovnováhu s původními převážně menšími druhy značně narušili a některé z nich dokonce vyhubili.  Bránou do kotliny Issyk-Kul je město, které se za Sovětů jmenovalo Rybače, dnes opět kyrgyzsky Balykči. V podstatě název zůstal stejný, protože slovo „balyk“ je v překladu ryba. K rybolovu je třeba povolení, na jezeru se ale hojně pytlačí, o čemž svědčí i nabídka ryb na zdejších trzích i v jurtách podél silnic. 


Během sovětské éry byla východní část jezera tajnou vojenskou zónou, kde soudruhové zkoušeli válečné ponorky. Na severním pobřeží vyrostly hotely a rekreační resorty, kam se vydávali za dovolenou zámožní Rusové a Kazaši či vysoce postavení politici středoasijských států. V městečku Cholpon Ata na severním pobřeží pravidelně relaxovali sovětští kosmonauti. Velká část rekreačních komplexů dnes značně chátrá. Na druhou stranu jižní pobřeží jezera je minimálně rozvinuté a divočejší. Mezi nejvýznamnější přírodní zajímavosti na jižním pobřeží patří „Slané ozero“ neboli kyrgyzská obdoba Mrtvého moře s velmi slanou vodou, která plavce lehce nadnáší. I díky „léčivému“ bahnu na dně jezera, které by mělo mít pozitivní vliv na lidskou pokožku a organismus, je toto jezero oblíbenou destinací hlavně pro místní. Toto slané jezero je odděleno od Issyk-Kulu jen širokou písečnou dunou, po slané a bahenní lázni je tedy možné se hezky umýt v čisté vodě.  Po malém hledání navštěvujeme i skalní město Skazka. Výrazná odolnější slepencová deska vystupuje kolmo vzhůru z načervenalých pískovců a tvoří tak dramatické skalní město. Téměř celé jižní pobřeží jezera je tvořeno tzv. badlandy, tedy aridní díky erozi výrazně členitou krajinou z barevných sedimentárních hornin.   


Kyrgyzstán patří mezi nejvíce kontinentální země světa. V zimě zde vládnou třeskuté mrazy, v létě pak vedro k padnutí. U jezera v létě stoupají teploty přes 30 stupňů Celsia a například v Čujské i Ferganské nížině jsou letní teploty okolo 40 stupňů Celsia běžnou záležitostí. Nejvyšší absolutní roční rozdíl teplot byl v Kyrgyzstánu naměřen v hlavním městě Biškeku (dříve zvaném Frunze), a to 76 stupňů Celsia. Na pobřeží jezera vládne v létě příjemná přímořská atmosféra a voda s průhledností kolem 30 metrů je ideální ke koupání, přestože její teplota i v horkém létě dosahuje sotva 20 stupňů Celsia. Na dlouhých písečných a štěrkových plážích lze u jezera bezpečně přespat i ve stanu, s tím že na všechny světové strany pravděpodobně nebude několik kilometrů jediný další turista. Jezero má výrazný vliv na klima, letní vysoké teploty způsobují velký výpar z rozsáhlé vodní plochy a následnou oblačnost ženou převládající západní větry do hor. Vlhkost podél jezera tedy výrazně stoupá od západu k východu, kdy oblast kolem západního konce jezera je nejsušším místem v Kyrgyzstánu vůbec s ročními srážkami jen do 150 mm. Naopak v pohoří Terský Alatou na východě jezera rostou v kontrastu s vyprahlým zbytkem stepního Kyrgyzstánu dokonce krásné lesy (chráněné např. v národním parku Karakol) a celé pohoří je díky dostatku vláhy i výrazně zaledněno.  


Na jihovýchodním okraji jezera se nachází třetí největší město republiky Karakol, dříve nazývané po známém ruském dobrodruhovi Prževalsk. Ten podnikl několik objevných cest do střední Asie, Mongolska a Tibetu. V Karakolu se v neděli koná zvířecí trh, který je považován za největší ve střední Asii. Na tuto slavnostní událost vyrážíme již před východem Slunce. Celá akce, na kterou se sjíždí pastevci a obchodníci z velké části země, začíná již kolem třetí hodiny ráno. S prvními ranními paprsky Slunce zůstáváme ochromeni skutečnou rozlehlostí trhu. Prodíráme se mezi stovkami či snad tisíci ovcemi, mezi žigulíky i starými náklaďáky do dalších sekcí, kde čekají krávy a koně. Obklopují nás nekonečné hektary zvířat a typických starých Kyzgyzů se šedivou bradkou a bílými vysokými klobouky zvanými Kalpaky.