lang-icon

La Palma - sopečný klenot

Publikováno v Everest 3/2013
Kanárské ostrovy se během 90. let staly symbolem rodinných plážových dovolených. Moji přátelé se tedy pobaveně popadali za břicho, když jsem jim oznámil, že se odjíždím toulat na Kanárech s krosnou na zádech. Sedm kanárských ostrovů se ale navzájem tak neuvěřitelně liší. Každý z nich tvoří téměř malý kontinent, kde najdeme ochutnávku všemožných druhů krajin. 


Západní část souostroví si překvapivě zachovala svoji tradiční zemědělskou podobu. Díky absenci pláží odolaly tyto hornaté ostrovy tlaku turistického průmyslu, zdejší zachovalá příroda a dramatické sopečné pohoří nejednoho mile překvapí. Pro vícedenní túry a nerušený pobyt v horách je vhodný např. ospalý ostrov La Gomera, odlehlý El Hierro či sopečný klenot Kanárských ostrovů - La Palma. Ne nadarmo se La Palmě říká „La Isla Bonita“ - tedy krásný ostrov. 


Kanárským ostrovům se podobně jako severněji položené Madeiře přezdívá „Ostrovy věčného jara“. To samozřejmě platí pro nízko položené oblasti mořského pobřeží, kde jsou příjemné celoroční teploty i během zimního období okolo 20 ºC. Vydáte-li se do hor, je třeba počítat se čtyřmi ročními obdobími jako u nás, během zimních měsíců v horách (nad 2000 metrů) přes noc může i mrznout. Mohutná sopka Pico del Teide na ostrově Tenerife každou zimu zapadává sněhem. Vhodná doba k návštěvě Kanárů je od podzimu do jara, populární je možnost útěku před naší zimou. To byl i náš plán, nicméně i zde kousek od afrických břehů lze během zimy zažít nepříjemně vlezlou mlhu, vichr a chlad.  


La Palma má tvar obrácené kapky vody orientované v severojižním směru s délkou 45 kilometrů. Žije zde okolo 85 000 pohodových a veselých ostrovanů. Nejvyšší vrchol Rogue de los Muchachos se tyčí do výšky 2426 metrů. Celý ostrov je velmi členitý s velkým převýšením - z moře vyrůstá opravdu strmě. Z měsíčního putování po Kanárských ostrovech jsem na La Palmě prochodil 14 dnů a pořád by se daly nacházet další zajímavé túry. La Palma je totiž doslova protkána velmi hustou sítí značených stezek, které v kombinaci s kvalitními turistickými mapami (např. Kompass 1:50 000, Freytag & Berndt), dělají z ostrova skutečný trekový ráj. Na La Palmu se dá bez problémů přejet trajektem buď z turistického Tenerife nebo z Gomery (cena okolo 40 Euro). Další možností je na La Palmu přímo doletět. Celý ostrov má kvalitní síť asfaltek, překvapivě jednoduše se zde dá přepravovat autobusy, které jezdí podle jízdního řádu. Ceny se pohybují od 2 při kratší cestě až po 5 Euro za delší cestu. Autostop také funguje. 


Caldera de Taburiente
Severní části ostrova dominuje dramatický kráter Caldera de Taburiente. Kaldera vznikla sesunutím nejvyšší částí sopečného pohoří do moře a následně dno kráteru ještě prohloubila říční eroze. Do nitra horské hradby tvaru písmene U lze dojít během půldenní trasy „Roklí strachu“ - Barranco de Angustias. Kráter funguje jako obří trychtýř o průměru 8 kilometrů a pokud v oblasti zaprší, veškerá voda odtéká právě touto soutěskou, kterou vede nejhezčí přístupová cesta na dno kráteru. V deštivých dnech tedy bývá cesta kvůli bezpečnosti uzavřena, na druhou stranu lze cestou vidět např. železité barevné prameny Cascada Colores či malý vodopád – věc na často velmi suchých Kanárských ostrovech nevídanou. Caldera de Taburiente je národním parkem, jehož správa uvnitř kráteru provozuje informační centrum a malý kemp. 


Kempování v úžasném prostřední panenských lesů kanárských borovic s výhledem na nejvyšší horský hřeben La Palmy, tvořící okraj kráteru, je zdarma. Nicméně je třeba mít rezervaci (on-line na internetu, či v návštěvnickém centru NP), se kterou je možné strávit v kempu až 6 nocí. Uprostřed února jsme zde jediní návštěvníci a venkovní teplota je kolem 10 ºC. Jedinou vadou tohoto místa je malé množství túr, které lze uvnitř kaldery podniknout. Stezka vedoucí úbočím kráteru do sedla La Cumbrecita je těžko schůdná a většinu roku uzavřená kvůli sesuvům půdy. 


Na hlavní okružní hřeben kráteru lze tedy vylézt buď po dálkové trase GR 131, anebo ušetřit síly i čas a dojet autem či dostopovat až na nejvyšší vrchol celého ostrova Rogue de los Muchachos (2426 metrů). Jaktože až sem vede silnice? Kanárské ostrovy totiž ovlivňují celoročně ze severu vanoucí větry zvané pasáty, které přinášejí oblačnost. Mraky narážející na hradbu La Palmy se nacházejí ve výšce od 1500 do maximálně 2000 metrů. Díky tomu na severním svahu ostrova hodně prší a najdeme tam dokonce subtropické pralesy, zatímco jižná polovina La Palmy je suchá a vyprahlá. Ale zpátky na hřeben – jeho nejvyšší část se celoročně nachází nad mořem mraků a z tohoto důvodu zde byla postavena astronomická observatoř. Hřebenová cesta vedoucí po jednotlivých vrcholech kráteru (zejména úsek Rogue de los Muchachos - Pico de la Nieve) nad nekončící inverzí mraků a s horským sluncem v zádech patří k tomu nejlepšímu, co může treking na Kanárských ostrovech nabídnout. Během zimy na hřebenu může i nasněžit a pravidelně v noci mrzne. Nicméně výhledy, často i na okolní ostrovy, jsou famózní. 


Cesta vulkánů
Několikadenní túru lze protáhnout přes hřeben Cumbre Nueva až do jižní poloviny ostrova, kde se nachází Ruta de los Volcanos - tedy „Cesta vulkánů“. La Palma je vulkanicky nejaktivnější z Kanárských ostrovů a přechod jižní poloviny ostrova vede mezi struskovými kužely sopek, které soptily lávu během několika posledních století. Z tábořiště El Pilar lze celou hřebenovou túru mezi lávovými poli a borovicemi z nich vyrůstajících projít během jednoho dlouhého dne. Toto je pravá sopečná krajina, kdy vám drolivá láva křupe pod nohama. Stejně jako na dalších trecích je třeba se dostatečně zásobit pitnou vodou, v terénu se podstatě nevyskytuje. 


Příjemným zpestřením jsou ale pikniková místa Zona recreativa roztroušená po ostrově (a vyznačená v mapách), kde lze velmi příjemně zdarma přespat, ale hlavně je zde mimo posezení i tekoucí čistá voda! Člověk někdy musí vzít za vděk jakoukoli vodou, určitě s sebou vezměte dezinfekci na vodu. Na Cestě vulkánu lze doporučit „odpočívadlo“ Fuente de los Roques ve svěžím borovicovém lese. Ostatně toto místo doporučují i další Češi, kteří na rozcestník značící odbočku dopsali: „Jděte na Roques“. Obecně se není stanováním na La Palmě problém, nějaké místečko se na jeden až dva stany vždycky najde. Túra pokračuje přes městečko Fuencaliente a hezký - leč placený kráter San Antonio (657 m) až na stále ještě horký vrchol sopky Teneguia (427 m), který se jako poslední z kanárských vulkánů probudil v roce 1971. Slunce sílí, výrazně se otepluje a krajina je vyprahlá. Zdejší víno nesoucí jméno po sopce Teneguia výborně zachutná na snad nejromantičtějším místě celé La Palmy - v opuštěné rybářské osadě s majákem na nejjižnějším mysu ostrova. Teplota vody v moři není na dlouhé koupání, na spláchnutí prachu z cest ale vystačí. 



Vlhký sever
Kolem La Palmy krouží dlouhá „pobřežní“ trasa GR 130 vedoucí skrz banánové plantáže a přes četná údolí zvaná barrancos. Dramatické úseky nad mořskými útesy se nacházejí na svěžím zeleném severu ostrova. V žádném případě nevynechejte cestu k pramenům Marcos a Corderos v rezervaci Los Tiles skrze vavřínové lesy. Cesta proti proudu vody v zavlažovacím kanálku vede skrz první, druhý, třetí až třináctý tunel. Voda srčí pod nohama i ze stropu, ani s čelovkou již není mnoho vidět. Celý promočení vybíháme v subtropické džungli u hřmících vodopádů - scéna jako z jiného světa. La Palma je opravdový přírodní klenot.  


Mapy a průvodce: 
Kvalitní turistické mapy jsou např. La Palma - Kompass (1:50 000) nebo od Freytag & Berndt. Průvodce Lonely Planet - Kanárské ostrovy moc informací o trecích neobsahuje.

Roční období:
Podzim až jaro, cca září/říjen až květen/červen, leden a únor je chladnější, více oblačnosti a silnější vítr.

Časová náročnost:
Různé kombinace dvou až třídenních treků.

Ubytování:
Kempy v Caldera de Taburiente a El Pilar jsou zdarma, ale nutná předchozí rezervace. Na ostrově je jen pár klasických kempů (např. Puntagorda) - cena okolo 5 Euro. K přespání se dají příjemně využít grilovací místa (zona recreativa). Volné táboření není oficiálně dovolené, ale lehce praktikovatelné.

Voda, jídlo:
Vodu je nutné dobírat při každé příležitosti a často je třeba ji dezinfikovat. Jídlo lze dokupovat v supermarketech za normální ceny.

Doprava:
Letecky nejlépe z Německa, Ryanair léta na Kanáry prakticky za "babku". Na místě půjčené auto, bus nebo stopování.

Náročnost: 
Túry v Caldera de Taburiente jsou často exponované a vzdušné, Cesta vulkánů je technicky nenáročná. 

Vybavení:
Na vaření doporučuji raději benzíňák (plynové bomby se dají "údajně" sehnat), nicméně pozor na požáry!

Kam dál:
Další ostrovy La Gomera, El Hierro či Tenerife - výstup na sopku Pico del Teide (3717 m) - nejvyšší horu Španělska.

Další tipy:
Pokud chytnete chladné počasí, svařák z levného vína skvěle zahřeje.