lang-icon

Víknaslódir - trek opuštěnými zálivy

Publikováno ve Svět Outdooru 3/2013
Nejpopulárnějším islandským trekem je bezesporu Laugavegur, neboli „cesta horkých pramenů“. Túru skrze duhové hory, sopečné planiny i horké prameny jsem před několika lety prošel a mohu potvrdit, že se mezi nejhezčí treky světa neřadí jen tak pro nic za nic. Jen tu bývá trochu přelidněno.


Výborné lokality pro vícedenní treky jsou i Východní a Západní fjordy. Tyto geologicky starší oblasti Islandu nabízejí dech beroucí pobřežní scenerie. Od mořské hladiny se často zvedají až 1000 metrů vysoké hory


V informačním centru v Egilsstadiru kupujeme mapu na túru Víknaslódir - trek opuštěnými zálivy. Trek vedoucí oblastí rozpadlých farem, barevných hor a hlubokými fjordy je zajímavou a plnohodnotnou alternativou ke známějším islandským trekům. Treking v okolí Borgarfjörduru byl dokonce v roce 2005 zařazen mezi 25 nejlepších trekových tras světa ve výběru National Geographic


Překvapuje nás, kolik ještě v polovině června leží na horách sněhu. Jezírko Stórurd, zdejší chlouba s obřími balvany lávy a tyrkysovou vodou, je bohužel stále z poloviny zamrzlé. Okolo pekelně zhlížející hory Dyrfjöll (1136 m) probíháme se zatajeným dechem ve strmých sněhových polích. Fičí ledový vichr, v noci naší jediné sousedce v kempu ve vísce Bakkagerdi ulétl stan. Islandské léto jak se patří. Ani pohled na roztomilé papuchálky na útesech Hafnarhólmi nás nezahřívá u srdce. Jsou schovaní pod zemí v norách, kde sedí na vejcích. Sem tam nějaký v dálce přece jen prolétne. 


Za prvním nízkým sedlem se otevírá pohled na záliv Brúnavík s malou záchrannou chatkou. Na jedné straně pláž vklíněná mezi hory a vlnící se arktické moře, na druhé straně paprsky slábnoucího slunce nad barevnými vrcholky ryolitových hor. Stojíme mezi zbytky ohrady a rozpadlé farmy, sem tam proběhne pasoucí se ovce. To ticho, prostor, klid. 


Právě první část treku, přechod okolo Dyrfjöllu, záliv Brúnavík a přechod barevných hor, považuji za nejkrásnější. V dalších zálivech Breidavík a Húsavík se již nacházejí horské chaty, v létě se zde platí i za stanování u chaty. Trek je dobře značený barevnými kolíky. Kolem velkého jezera pokračujeme v přechodu z jednoho fjordu do druhého. Bohužel již šlapeme po horských cestách pro džípy, výhledy na hluboké fjordy za to ale stojí. Za celou dobu potkáváme jen jednu zbloudilou Slovenku a dva muže z Polska, žijící na Islandu a podnikající pravidelně dlouhé víkendové přechody. Přicházejí i první brody, naštěstí nám přeje počasí, již několikátý den svítí slunce. 


Přechod posledního sedla Hjálmárdalsheidi s výškou pouhých 550 metrů nad mořem komplikuje velké množství sněhu. Značení mizí pod sněhem, kterého přibývá s výškou. Jsou ho snad dva metry. Naštěstí objevujeme něčí stopy, které nás dovedou nahoru do sedla. Poté ale ztrácíme orientaci a těžko hledáme cestu dolů. Ještěže jsou v létě na Islandu dny tak dlouhé. Poslední brod rozvodněné říčky a sbíháme dolů k fjordu, jak jen to jde. 


Sedíme před stanem a těžko nacházím slov pro popis vyhlídky na monumentální fjord Seydisfjördur. Po šesti dnech přicházíme do městečka Seydisfjördur, odkud odjíždíme trajektem domů. Jako poslední islandský bonus nám na cestu mává v moři velryba. Sbohem islandští Elfové. 



Navštivte také další články o trecích na Islandu či trek Laugavegur